Vlčí svět - www.vlci.info

Osamělý vlk

Jeden vlk lesem šel
o lásce pořád sněl.
Když smutný byl
osaměle a smutně vyl.

Jako každý vlk měl letmý krok
a velký tichý skok.
Jeho černá srst prozářila tmu
a podobala se jezernímu dnu.

Když smečku za smečkou obcházel
od boje k boji docházel.
Když si noc co noc lízal rány
uviděl, jak se k hnízdu na stromě vracejí vrány

Osamělá vlčice

Jedna vlčice vyla
u opuštěného doupěte byla
a když smutně ležela
přála si, aby se lásky dožila.

Její bílá srst vyrovnala se svitu měsíce,
která by sníh roztála rychle velice.
Žluté oči ji září
a při lovu se ji téměř daří.

Smečku nikdy neměla
její maminka po postřelení zemřela.
Když pro svou ztrátu vyla
byla ráda, že ještě žila.

Vlci se našli

Když bílá vlčice vyla
přestala, když v houští něco uslyšela.
Do houští se černý vlk připlížil
a králíka jako dárek si v tlamě přidržil.

Černý vlk a bílá vlčice
to je ale krásný pár velice.
A jak dlouho se hledali?
Tu věčnost už neznali.

To už byla minulost,
které měli oba dost.
A jak to už bývá zakrátka
měli malé kuličky chlupů, vlčátka.