Vlčí svět - www.vlci.info

Venku sněží,
zem je tvrdá,
polštářky to drásá.

To nic nemění,
je to nuda,
pomyslí si Máša.

To nic není,
řekne si,
když hoví si v doupěti.

Krutě sněží,
zem je ostrá,
však to něco znamená.

Hoví si Máša,
klidně leží,
když tu přijde sestra znavená.

Vstávej, sestro,
lavina je! Všechny nás tu zabije!
Volá strachy zkamenělá, sestra,
sestra znavená.

Neboj, Ájo. Přežijeme.
Vyčkej času, uvidíš!
Domlouvá jí sestra Máša,
sestra Máša znuděná.

Neposlechla Mášu Ája,
dlouho jí to říkala.
Tak vydala se pryč sama,
když slzky ronila.

Neviděla, nepoznala.
Je tu dobře, však se jí to oplatí.
Usoudila sestra sama,
sestra Máša, hovící si v doupěti.

Však lavina se přihnala,
všechno živé pohřbila.
A sestra, sestra Ája, toho teďkon litovala.

Zemřela ona, je po ní.
usoudila, když slzky roní.
Měla jsem jí vytáhnout,
nebo zůstat s ní.

Říkala Ája, Ája sama,
dotknuta na duši.