Vlčí svět - www.vlci.info

Mám rád vítr,
když fičí, zuří, duje, ale neničí,
když tmavé mraky kolem slunce bez ustání prohání,
sviští v drátech elektrických a stromy k zemi naklání.
Listí vzduchem létá a prach cest se do oken rozvíří.
Zři tu sílu přírody, když svatý Petr na bubny zavíří!
Kde hamiždný tvůj šéf, kde peníze, kde věčná lidská trápení?
Teď vítr vládne obloze a jak bezvýznamní jsme tu my!
Mám rád vítr, co smetí z koutů odfouká a vzduch nám pročistí,
snad přivane i časy lepší a moji duši sílu dá.

Mám rád tání...
Mám rád to tiché tajuplné tání,
když vánek jarem zvlhne a
ptačí zpěv zacvrdliká strání.
Kapky na holých větvích jiskřivě se třpytí a
všude pod sněhem natisíc pramínků,
jak studánek křišťálových k pití.
V každé strouze a příkopu potůček se zrodí.
Zurčí, bublá, klokotá a pění.
Studený jak led, však mrštný jako lasice,
jeden, druhý, třetí... ...jsou jich tisíce.
To zima odchází a darem vodní sílu nám tu dává,
tu, co kola roztáčí a elektřinou se pak stává.
Mám rád tání, co spláchne kal a špínu sazí.
Tání, co příslibem je,
že v létě budem chodit bosky a koupat se v lomu nazí.

Mám rád oheň,
když v krbu plápolá i z plotny kamen horce sálá,
prohřeje tělo, potěší na duší, je jistota stálá.
Když teplo domova ve dveřích mě vítá a káva jemně zavoní.
"Vítej nám doma...", hlas ženy zazvoní.
Mám rád oheň, když ve výhni hoří a věcem dát tvar napomáhá,
když temnou nocí v lampě zář svou pocestným rozdává.
Je čistý, spravedlivý, neúplatný,
když lidem slouží, i když se na ně zlobí.
Stejnou mírou obere chudáky, boháče i snoby.
Jen pravým mužům živel ten se vzdává,
před odvahou hasičů se pokloní
a hodným sluhou se zas stává.

Mám rád zemi,
je velká, bohatá a krásná pro ty kdo se kolem dívat se umějí,
neskutečně malá, plochá, fádní pro ty co krásu přehlížejí.
Romantika, dobrodružství? Proč hledáš na druhém konci světa?
Dobrodružný svět je pouhý metr za humny a čeká na tebe už léta...
.