Vlčí vytí
Vlci vijí na měsíc z nebe,
kolem padá tiše sníh,
po dopadu na kůži temně zebe,
však setřít ho, byl by hřích.
Luna sladce odpovídá,
na volání noci dětí,
naděje jim neumírá, nezastavitelně dále letí.
Píseň jejich po krvi volá,
touhu chce hned ukojit,
kterou slabou oběť zdolá,
životu čímu utne niť!