Vy dva oblázky jantaru,
z nichž promlouvá k nám
moudrost divočiny,
ukryté v šedém oparu
mračen, kde je znát
oheň skryté síly.
Vy čtyři kroky osudu,
rychlé jako smrt, jak hlad,
ženete se vpřed.
Budete tu až nebudu
a byli jste dřív - nač lhát?
Vy jste lék, já vřed.
Zpíváte teskné árie
měsíci a hvězdám,
s ozvěnou houkání sov.
To vy jste strážci naděje
a mě už nezbývá
než popřát vám dobrý lov.
Re: Óda na vlka
Napsal Zackrie e-mail 13.6.13 12:00
Perfecto
Odpovědět na příspěvek