Vlčí svět - www.vlci.info

Vlčí královna:

Blížila se noc a na zasněženou krajinu se začala snášet tma. Kdesi v lese se ozvalo teskné zavytí. Byl to smutný hlas osamělé vlčice, která se už dlouhé dny toulala lesem bez potravy. nebyla schopna sama skolit velkou zvěř a na zajíce narazila jen jednou. Byla však moc zesláblá a nepodařilo se jí ho ulovit.
Najednou vlčice uslyšela silné vytí. Bylo to mnoho hlasů, znějících jeden přes druhý. Hlasy smečky, která se hnala za potravou.
Její pud ji poháněl vpřed, dodával jí sílu běžet za oněmi hlasy. Vytí stále sílilo a brzy již viděla početnou smečku, která pádila stále vpřed.
Vlčice byla už tak blízko, že dohlédla na velkého vlka v čele - alfa-samce, který byl v patách prchajícímu srnci. Smečka byla příliš zabraná
do honu než aby si jí všimla. Běžela bok po boku s vyhublým šedým vlkem. Pravděpodobně ji zaregistroval, ale nesoustředil na ni pozornost.
Všude kolem sebe cítila obrovskou touhu vlků po lovu. Ovládalo jí to a ona se nebránila. tu noc měla pcit jakoby patřila ke smečce od jakživa.
Srnec už byl vyčerpaný a nohy ho zradily. Jakmile zpomalil, byl alfa-vlk u něho a zakousl se mu do krku. Další vlci se na srnce vrhali ze všech stran. Neměl žádnou naději na únik a vzápětí smečce podlehl.
Vlčice se připojila k vlkům, rvoucím zadní část své kořisti. Cítili, že k nim nepatří a pokusili se ji odehnat vrčením. Vlčice ale zůstala klidná
a vlci byli moc hladoví na to, aby se o něco pokoušeli, a přestali si jí všímat.
Pro tolik vlků srnec nepředstavoval moc velký úlovek, ale všem dodalo maso novou sílu.
Vlčice chtěla zůstat se smečkou, ale cítila v sobě nejistotu. Dva vlci na ni začali vrčet a jeden z nich se na ni vrhl. Neměladost sil, aby se s ním mohla rváta raději se pokusila utéct. Vlk jí chňapl po krku, ale vysmýkla se mu a nechala mu v zubech pouze chomáč chlupů. Utekla pryč od smečky a vlci ji nechali být.
Smečka se stočila k lesu. Vlčice se nechtěla vzdát, táhlo jí to za smečkou. Běžela asi jen deset metrů za nimi a stále s nimi držela krok.
Smečka se zastavila asi po šesti kilometrech v hloubi lesa, kde si vlci hledali místo k odpočinku.
Ucítili vetřelce. Vlčice byla blízko, kdesi mezi stromy. Odvážila se ještě více přiblížit k jejich ,,stanovišti" a vtom se na ni vlci vrhli.
Alfa-samec ale vlky rozehnal a postavil se před vlčici sám.
Dlouho se na seba dívali s vyceněnými tesáky.
Alfa-vlk byl ostražitý, ale necítil z vlčice nic nepřátelského a po chvíli skryl tesáky. Se zvědavostí se k ní pomalu přiblížil.
Vlčice couvla. Vlk přišel až k ní a tentokrát zůstala stát. Očichal jí a přátelsky ji šťouchl čumákem. Vlčice mu oblízla čenich a rozpačitě zakňučela.
Ostatní vlci se drželi zpátky. Někteří sledovali co se děje, jiní si jich nevšímali.
Oba vlci spolu chvíli dováděli mezi stromy. Potom se alfa-vlk od vlčice odvrátil a zamířil ke zbytku smečky. Po cestě se ohlédl po vlčici.
Zaváhala a pak se vydala za ním.
Brzy ji smečka přijala mezi sebe.
Kráčela bok po boku s alfa-vlkem a společnš vedli smečku.
Stala se alfa-vlčicí, královnou smečky.