Vlčí svět - www.vlci.info

,,Kaitlyn, tak už vylez z té postele, nebo dám tvoji snídani sežrat Dastymu!" pohrozila ve dveřích Kaitlynina matka a jen o chlup zachránila chleba se sýrem na talíři, který držela vysoko nad hlavou, protože na ni vyskakoval Kaitlynin německý ovčák.,,Hmmmm,už jdůůů" zamručela Kaitlyn otráveně a neochotně vylezla ze zahřátého pelechu.Oblékla se do jezdeckého oblečení, aby mohla jít hned po snídani odházet nově napadaný sníh, který znemožňoval přístup do stáje.
Když se najedla, rychle se oblékla a se čtyřnohým doprovodem běžela do kůlny pro lopatu, aby závěj před vraty zlikvidovala.Po půl hodině konečně odhodila lopatu a otevřela vrata.Hned se ji na pozdrav ozval Bark, její kůň, na kterém se s radostí proháněla divokou přírodou v celém okolí.
Dasty se mezitím válel před stájí v závěji, kterou Kaitlyn tak pracně odházela.Když Barka vyhřebelcovala, tak ho připravila k jízdě, aby mohla už co nejdřív vyrazit.Už se chtěla vyhoupnout do sedla, když vyběhla z domku její matka:,,Kolikrát ti budu říkat, že bez helmy jezdit prostě nebudeš!"rozzlobila se a podala Kaitlyn jezdeckou přilbu.,,No joo, prosimtě"odpověděla a už chtěla koně pobídnout k pohybu, když jí matka ještě dala papírek se seznamem jídla, které se muselo koupit.,,Dojela bych na nákup autem, ale je zapadlé ve sněhu až po střechu.Tady máš peníze a baťoh, abys to měla kam dát.Do Yuconu to je nejblíž, asi dvanáct kilometrů, tak buď do oběda doma" dodala, beze slova se otočila a rychlou chůzí odešla zpátky do kuchyně nakrmit Dastyho, ale hlavně aby unikla Kaitlyniným protestům. A tak se tedy vydala na cestu. Nebyla vůbec nadšená z toho, že ji matka tak zaúkolovala, ale na druhou stranu byla ráda za každou minutu strávenou v sedle svého miláčka.Rychleji než krokem jet nemohla, protože se Barkovi bořily nohy do sněhu. Cesta ubíhala pomalu, a tak si začala Kaitlyn broukat svoji oblíbenou písničku.
Za dvě hodiny konečně dorazila do Yuconu.Zajela s Barkem k dřevěnému zábradlí, aby ho tu uvázala.Lidé ve městě už ji znali díky tomu, že sem dojížděla většinou na koni, za svým otcem do místní nemocnice, který ale před rokem podlehl rakovině.Vždycky, když si na něho Kaitlyn vzpomene, zaplní se jí oči slzami;dnes tomu nebylo jinak.Z jejích vzpomínek ji vytrhl Bark, který do ní přátelsky šťouchl a tím jí připomněl, proč vlastně přijela.Rychle si utřela slzy, poplácala Barka po pleci a vydala se do nákupního centra.
S plným baťohem po hodině nakupování konečně opustila obchod, odvázala koni otěže a nasedla, protože si vzpoměla co jí říkala matka:,,Buď do oběda doma". Nad těmito slovy se Kaitlyn jen ušklíbla.Věděla totiž, že když pojede stejnou cestou i nazpátek, tak to do oběda určitě nestihne a rozhodně nechce riskovat, že by si musela opět vyslechnout půlhodinovou přednášku o tom, jak ani nedokáže přijet domů včas.Vzala to tedy zkratkou, kterou jednou objevila, když prchala na Barkově hřbetě před rozčileným prodavačem jednoho z obchodů, kterému Kaitlyn hodila na hlavu zmrzlinu.Jak tak jela, uslyšela najednou zašumění větví jednoho ze smrků.S leknutím přitáhla koni otěže a prudce se otočila za oním zvukem.Zpod větví vylezl sněhobílý vlk.Kaitlyn se vyděsila a už už chtěla pobídnout koně, když ji ale něco zarazilo.Jakto, že na ni nechce zaútočit, anebo prostě neuteče? ptala se sama sebe.Začalo ji to náramně zajímat, a tak seskočila z koně a prozatím zůstala nehnutě stát na místě.Už dříve se zajímala o vlky, proto poznala podle velikosti zvířete, že je to vlastně vlčice.Kaitlyn se pomalu skrčila k zemi, aby ji nevyplašila a aby dala vlčici najevo, že se podřizuje.Hleděla do jejích žlutých očí, ve kterých bylo vidět, že má vlčice dobré úmysly.Kaitlyn napřáhla ruku před sebe, nabrala si do dlaně trochu sněhu, ze kterého vytvarovala malou kuličku a odhodila ji přímo před vlčici.Ta sebou trhla, ale ze svého místa se ani nehnula.Až po chvilce se odvážila udělat pár krůčků směrem k dívce.Měla se pořád napozoru, ale její zvědavost přemohla strach, který po chvilce vymizel nadobro.Když zbýval poslední půlmetr od Kaitlyn, najednou se zastavila a nastražila všechny smysly směrem k lesu.Čumák měla vztyčený do výše, aby jí tak neunikl žádný pach, který by mohl znamenat nějaké nebezpečí.Z místa kam vlčice ubírala svůj zrak se vyřítil ohromný medvěd.Kaitlyn na nic nečekala.Vyskočila na koně a i přes špatný terén pobídla svého přítele do cvalu.Vlčice se ho mezitím snažila zdržet.Dívka našla vhodný úkryt pro sebe i Barka.Po chvíli přiběhla i vlčice, bez váhání ulehla Kaitlyn k nohám a ztočila se do klubíčka.
Ráno začalo s nezvyklým klidem.Ve větvích stromů se probouzeli ptáci a ohlašovali pronikavým zpěvem začátek nového dne.Kaitlyn sebou prudce trhla, když si uvědomila, že je druhý den a její matka už určitě vyhlásila pátrání, jak měla vždycky ve zvyku, když se její dcera nevrátila včas domů.Rozhlédla se kolem sebe a viděla, že Bark je už vzhůru.Vlčice tu však už nebyla.Kaitlyn tedy nezbývalo nic jiného, než se rozjet co nejrychleji domů.
,,Mami, už jsem doma"!zvolala, když konečně dorazila na jejich pozemek.Dasty ji začal radostně vítat, když odváděla unaveného Barka do stáje.Odstrojila ho, dala mu plný žlab žrádla a do rohu jeho boxu umístila hromadu sena.Zasloužil si to.,,Kde si byla?!Není ti nic Kaitlyn?!" to už přiběhla matka a hned se jí vrhla kolem ramen.Rozpakala se i přes to, že to nebylo poprvé, co se její dcera ukázala až příští den.,,Napadl nás medvěd" odpověděla, ale hned dodala:,,Ale sem v pořádku, neboj se".Obě se sebrali a šli všechno ještě jednou pořádně probrat od začátku.,,Měla jsem o tebe hrozný strach"vzlykala maminka.,,To nic mami, ja se taky hrozně bála, ale už je to pryč".
Jejich vztah se ač za tak hrozných podmínek obdivuhodně upevnil.Ale Kaitlynino chování se především změnilo kvůli tomu, že si konečně uvědomila, co je pro ni v životě nejdůležitější: Její matka.Když o tom tak přemýšlela, bez své jediné tak blízké osoby kterou představovala její maminka by byla uplně sama, ztracená.
Ten večer ještě Kaitlyn vylíčila zážitek s bílou vlčicí, která jí vlastně zachránila život.Nákup, kvůli kterému jela do Yuconu někde cestou ztratila.Ale na ten ani nepadla řeč, protože Kaitlynina matka byla celá šťastná, že je její jediná dcera, kterou tak bezmezně miluje vpořádku.
Druhý den se dívka vzbudila až na oběd.V noční košili se doploužila do kuchyně, posadila se na židli a promnula si oči a usmála se na maminku, která právě vařila polévku.,,Jak ses vyspala?"optala se své dcery.,,Úplně dorůžova"odpověděla Kaitlyn a svým úsměvem hned nakazila i svou matku.
Obě si všimnuly, jak je to hned o něčem jiném, když mají k sobě tak dobrý vztah.Už žádné hádky, žádné odmlouvání , či domácí vězení, prostě nic.
Když obě poobědvaly, šli si sednout ke krbu do zimní zahrady, který Kaitlyn sama obstarala.,,Dáš si čaj?"zeptala se dcery, i když už předem znala odpověď.Kaitlyn se jen usmála, protože moc dobře věděla, že ji maminka jen zkouší.Po chvíli se posadila do pohodlného křesla z ratanu i ona a nalila čaj do dvou šátků.,,Ráno tu pobíhal nějaký vlk."začala.,,Podle tvého popisu to byla zřejmě ta tvá bílá vlčice".Kaitlyn vykulila oči a nadšením vyskočila z křesla a převrhla svůj šálek s čajem.Maminka jen s údivem ve tváři zavrtěla hlavou.Když uklidila vylitý čaj, posadila se opět do křesla a začala se matky vyptávat na všechny podrobnosti.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ