Vlčí svět - www.vlci.info

Byl podzim. Všude ještě teplo, ale už se i k jedné smečce vlků blížila zima. "Ach jo, už je po obedě a Lilianora tu ještě není!" zlobila se máma vlčice, Alů. Ona byla manželkou Akély, vůdce celé té velké smečky. Všichni už dojedli, jen malá Lilianora tu ještě nebyla. I když, ve smečce jí říkaly Lil nebo Lili, tak jí tak říkejme i my. "Neboj symtě!" uklidnoval Alů Akéla "Však vona se voběví" Akéla byl moudrý, spravedlivý, mužný a silný -zkrátka jak se na vůdce smečky patří. Jeho slova ale Alů neuklidnila. "CO KDYŽ JÍ NĚCO JE?! TA DOSTANE NA ZADEK!" zlobila se opět Alů. V tu ránu se z lesa vyřítila Lili. "Tady jsi, Lili!" volali vlci. Ale Lili jim to oplácela jen vyděšeným "ÁÁÁÁÁ!!!" Všichni se divili, co to s Lilinkou je, ale brzy pochopili...
Z lesa se v mžiku oběvil medvěd! Všichni kromě Akély utekli, ale ten tam stál, dívajíc se vstříc tomu obrovskému lednímu medvědu. Žili totiž v hlubinách zimi, jsou to taky že vlci akktičtí. Tak tedy; Akéla se medvědu díval do očí, a neprojevoval ani kapinku strachu. Zato medvěd ano.
Ale nevzdával se. Řval co mohl a nervozně se vzpínal na zadní nohy. Akéla dlouze zavil. ...
Nebylo to jako ve filmu, když zavije vlkodlak, a nebo jakákoli jiná šelma, tohle zavití bylo jiné. Akéla se pak plnou parou vrhl na medvěda, a ten, nestačil utéct. Ale protože byl Akéla hodný, nechal medvěda žít. Pak se otočil na smečku a zařval: " LILI!" "Ano?".. odpověděla mu Lilinka šeptem. "CO TO BYLO?!" vyjel na ni opět Akéla.
"POCEM, DĚLEJ!" zařval znovu. Malé Lilince nezbylo než se vydat k němu. Ale šla nejistě, z jejích poměnkovích očí stékaly vlčí slzičky. Bylo jí ousko. Akěla k ní promluvil tiše a mile
"Lilinko, copak to bylo? Proč na nás ten medvídek zautočil?" Lili mu tiše a uplakaně odpověděla
"No, víš, Akélo...." znovu se nadechla a pokračovala "Byla jsem v lese, a hrála si v lese s Pukím." Pukí je mládě ledního medvěda. "No a on mě omylem plácnul. A mě to bolelo, tak sem řekla že zavolám tátu, a pak at mi zkusí vlepit další facku. Nebot sem si myslela, že to Pukí udělal shválně. Jenže on pak zavolal svého tátu. A ten mi vyhuboval, no a já s pláčem utekla. Jenže pak sem mu nabančila a on mě začal pronásledovat. A pak už jsem byla tady. I s ním." Akéla na ni mile ale i lehoulince zaraženě hleděl, protože nevěděl jak to jeho dcerka mohla udělat, ale pak k ní vlídně promluvil; "Ach ty trdlo! Měla jsi mu říct oč jde, ale předtím sis měla ojistit, jesti to Pukí udělal shválně, víš?" "No, ted už to vím!" odpovedela Lili, už o trochu veseleji. Druhý den ráno ale opět nastaly komplikace, Alů, Lili, a další vlčata nebyly k nalezení. Akélu napadlo, že to mohl udělat otec Pukího. Ale to je příliš divné. A pak, ho to plesklo do hlavy. A to myslím doslova, protože upadl a jakoby začl umírat. Jeho nejvěrnější ale i ostatní vlci k němu přiběhli. A ten jeho největší kamarád Mojz promluvil: "Akélo, co je Ti? " volal a s ním i ostatní vlci. "Mojzi,"
řekl Akéla a vstal. A pak začal šeptat Mojzovi:
"Mojzi, už vím co je s Alů a vlčaty." pronesl.
"Neunesl je medvěd, ale ČLOVĚK!" A pak odkráčel do své jeskyňky, a celý dem v ní byl.