Vlčí svět - www.vlci.info

Vlci u dveří
Jim a Jamie Dutcherovi

Manželé Jim a Jamie Dutcherovi se můžou pochlubit jedním neuvěřitelným zážitkem-životem mezi vlky za účelem natočit o nich film. Jim Dutcher je kameraman a natáčí dokumenty o zvířatech. Kniha vznikla v roce 2005 z originálního nazvu Wolves at our door nakladatelstvím BB/art. Patří do žánru populárně naučná pro dospělé, ale mohla by zaujmout i mladší generaci.
Vše začalo tím, že se manželé rozhodli natočit film o vlcích, aby opravili milný názor všech lidí o tom, že vlci jsou zlí, nemilosrdní bytostí temna. Strávili 6 let ve státě Idaho ve stanovém městečku, obklopeni vlky. Rozhodli se podělit o své zážitky v této strhující a lyrické vzpomínkové knize.
Jim založil neziskovou organizaci WERC, která měla pomoci vlkům a sehnaní financí na film. Ve státě Idahu ve Sawtoothských horách postavil plot, ovšem měl velké problémy s povolením. Když se mu to povedlo pořídili s manželkou prvního vlka Makuji. Pak se přidávali ostatní vlci. Dalo by se hádat zda jsou hlavními postavami manželé Dutcherovi nebo právě vlci.
Kniha vypráví o životě divokých vlků a však žijících mezi lidmi. Hlavním cílem tohoto projektu bylo ukázat vlky i v jiné podobě než jako krvelačné bestie. V této knize jsou velice zajímavé poznatky z vlčího světa. Jak jsou zvědaví, hraví, soucitní a hlavně mají veliký smysl pro smečku. Jako vlk samotář je velice nešťastný. Když vlk nemá jasné své postavení ve smečce je velice zuřiví a agresivní. Jsou tak chytří a nepolapitelní, že jsou-li zblízka pozorováni lidmi, změní své chování. Tím, že Dutcherovi navázali kontakt se členy smečky již v jejich nejútlejším věku, získali si jejich důvěru a mohli je pozorovat tak, jak se to podařilo jen málokomu. A to, co viděli, bylo více než pozoruhodné: složitý vlčí charakter zaměřený na rodinný život, hry a silné vzájemné svazky. Kniha Vlci u dveří ale není jen odhalením zákulisí filmového dokumentu nebo popisem zvířecího chování. Je to příběh dvou lidí, které k sobě svedla láska k divoké přírodě a které stmeluje vzájemná důvěra. Líčí jejich boj o přežití projektu tváří v tvář lesním požárům, ničivým útokům pumy, chladu a neustálým sporům, které se kolem problému vlků vznášejí. Jejich vyprávění je humorné a dojemné zároveň a odhaluje překvapivá zákoutí vlčí povahy. Otevírá okno do života těchto podivuhodných tvorů, ale nabízí i nový pohled na nás samotné.
Jenomže nic netrvá věčně a vlci museli byt organizací přemístěni na jiné místo. Převoz málem nepřežil jeden z vlků a od té doby to s celou smečkou šlo z kopce. Nikdo se o ně nedokázal postarat tak jak to dělali Jim a Jamie Dutcherovi.
Kniha je nádherně zpracovaná, doplněná krásnými fotografiemi. Velmi dobře se čte a to i po jazykové stránce. Je psána formou vyprávění, dozvíme se spoustu nových výrazů či odborných slov a autoři se nebojí použít ani hovorový jazyk.
Je až neuvěřitelné jak autoři úžasně popisují, jaký je vlk vlastně zvíře, jak je úžasně společenský, chytrý a citlivý. Myslím, že by si ji měl přečíst každý, kdo se o vlky zajímá a i ti, co tvrdí, že vlci jsou pro nás ohrožením a že akorát budou žrát naše ovce. Protože to není pravda a tahle knížka Vás o tom na svých 270ti stránkách přesvědčí. Takže máte-li či nemáte rádi vlky - krále severu, nebo jste o jejich existenci ještě neuvažovali, rozhodně si tuto knihu nenechte ujít. Určitě každého upoutá alespoň po grafické stránce. A když už se začtete tak zjistíte jak je úžasně napsaná a budete vše prožívat Jimem a Jamie a možná, že vám stejně jako mě na konci této knihy ukápne slza ze smutného konce, kterému se smečka vlků nemohla vyhnout.
Třeba i získáte obdiv k těmto zvířatům, protože oni si jej rozhodně zaslouží, protože vlci jsou zvláštní zvířata a i člověk, který se jimi zabývá celí život jako Jamie Dutcherová nedokáže vysvětlit některé jevy čím jsou vlci tak nádherní: „Z dálky se ozvaly čísi hlasy. Chvíli mi trvalo než jsem poznala, že jsou to opravdu vlci. Znělo to jako z jiného světa, zvuk zároveň radostný, smutný, uklidňující i vzrušující, úplně jiný než vlčí vytí známé z filmů. Ještě dnes, po letech, mě uchvacuje stejně a jsem stejně neschopná ho popsat.“