Vlčí svět - www.vlci.info

BRANKÁŘ

...Šel na led. Ruce se mu potily. Chytl puk jen málokdy a byl si jist, že tentokrát to nebude jinak.
Zazpívali hymnu. Dodalo mu to sebevědomí, ale v hlouby duše se obával stejně jako před hymnou. Nevěděl, proč ho kapitán nevykopl, ale byl rád, že tady ještě je. Práce by se v této době nesháněla snadno. Třebaže byl slavný, ale to jen kvůli stále se opakující hlášce od komentátorů: „Gól! Mouček nechytil puk. Nyní jeho tým prohrává.“
Měl už skoro dojem, že ho komentátor schválně takhle týrzní.
On ani nechtěl hrát hokej, na to být brankářem. Nutil ho k tomu jeho otec, který pořád koukal do televize a nadával. Myslel si, že jednou bude z jeho syna dobrý hokejista. Zkrátka, když šlo o hokej nebo fotbal u bedny, byl chytřejší než všichni sportovci dohromady.

Postavil se do brány. Po 3 minutách ho začala bolet záda, jak se krčil v brance.
Najednou zaregistroval hráče nepřátelského týmu, jak se k němu blíží. Jeho ostré brusle vdávaly nepříjemný zvuk. Napřáhl se holí... Udělal přešlap... Ale puk neodpálil. Svalil se na zem a bolestně zakničel. Narazil si zápěstí.
Brankář byl překvapen. Ale stejně byl rád, že alespoň nedostal gól.
Ale pak mu ho začalo být líto. Narazil si ruku. Muselo to hodně bolet. Ale to bohužel takovýto sport vyžaduje.