Vlčí svět - www.vlci.info

Giggler se narodil rodičům, kteří obývali území u velké Motýlí řeky, někdy nazývané Nechtas. Spolu s ním přišli na svět ještě 2 sourozenci - Mua a Gray. Celá vlčí rodinka spolu tvořila menší smečku. V době, kdy Giggler a jeho sourozenci rostli, jejich otce Gawina napadl medvěd. Po čase na následky zranění zemřel. Matka se musela starat sama o 3 vlčata bez ochrany smečky. Nebylo to pro ni nic lehkého, ale zvládla to. Gawinovu smrt po čase všichni přijali vcelku dobře. Matka Galaxys věděla, že se musí připojit k nějaké smečce, aby její potomci vyrůstali ve větším bezpečí. Proto se jí po čase podařilo zapojit do smečky, která byla poměrně rozsáhlá. Čítala asi 12 jedinců. V té době už však byli Giggler, Mua i Gray téměř dospělí vlci. Mua byla světle šedá po matce a měla bílé odznaky. Gray byl celý do běla s jednou černou ponožkou a Giggler měl zvláštní hnědou barvu, kterou měl po svém otci, ovšem po jiném, než si myslel. Ve skutečnosti mu vrtalo hlavou, proč se vzhledově nepodobá Gawinovi ani Galaxys.
Alfa smečky, ve které Giggler a ostatní žili, se jmenoval Sauin. Neměl partnerku a smečku vedl sám. Gigglerovi se už od začátku zdálo, že se s ním Galaxys zná. A měl pravdu. Sauin měl téměř totožnou barvu srsti jako Giggler. Galaxys mu jednou pověděla nepříjemnou zprávu. “Gigglere, víš, musím ti něco říct.“ Tušil, oč se bude jednat, ale nechal svojí matku ať, mu vše poví. Chtěl vědět, jak se to stalo. “Jak už jsi asi tušil, Sauin je tvůj pravý otec.“ Řekla a sklopila zrak. “Víš, ale už mezi námi nic není.“ Giggler tomu nevěřil. Mohla mu dokazovat, co chtěla, ale nevěřil jí, že mezi nimi nic není. Co jim stojí v cestě, když je Gawin mrtvý? Nic na to neřekl. Nerad dělal scénky řvaní, křiků a následného „nenávidím tě, už tě nikdy nechci vidět “a podobně. Proto se jen pousmál, jak měl ve zvyku. I když mu do smíchu nebylo, dostal do vínku dar dokonalé přetvářky. “Já vím, že není, tím se netrap mami.“ Řekl milým hlasem a znělo to nadmíru věrohodně. Ale matka je přeci jen matka a tak poznala, že se něco děje. Nechala to ale být, protože jí bylo jasné, že by se stejně nic nedozvěděla.
Giggler teď většinu času trávil spíše o samotě a ostatních se stranil. Se svým pravým otcem Sauinem nepromluvil ani slovo. Pro něj byl jeho otec navždy Gawin. Byla tichá, temná noc. Obloha byla posetá hvězdami. Giggler zvedl hlavu k obloze a z plných plic zavyl. Jeho vytí bylo chladné a šlo slyšet na míle daleko. Pak jakoby slyšel odpověď. Byl to známý hlas, který ovšem tak dlouho neslyšel. Gawin? Zvedl se a rozeběhl se do lesa, kde slyšel vytí. Běžel pořád a pořád, ale nezachytil sebemenší náznak pachu svého otce. Zato našel velice zvláštní jeskyni, která jakoby vevnitř zeleně světélkovala. Pomalým a váhavým krokem vešel dovnitř. Praskliny na stěně byly taktéž zelené. V celé jeskyni šel cítit jasný závan magie. Na zdi byli nakreslené ornamenty. Samozřejmě, že zelenou barvou. Giggler si je prohlížel, ale nerozuměl jim. Nevěděl, co má to všechno znamenat. Kde je jeho otec? Slyšel ho výt. A co znamenají ty ornamenty? Proč je tu všechno do zelena...
Nedokázal si na žádnou z otázek odpovědět.
Nevěděl, jestli má jít dál. Bál se, co na konci uvidí. Pak ale přeci jen sebral odvahu a rozešel se dál. Když došel na konec, uviděl obrys nějakého vlka. Ale jeho otec to nebyl. Byl to ten vlk, kterého slyšel výt? Spletl se? Těžko říct. Vlk se na Gigglera otočil a jeho slabé zavrčení se rozneslo po celé jeskyni. „Kdo jsi?“ přerušil chvíli ticha Giggler svojí otázkou. Vlk, který šel vidět jen velmi mlhavě, se usmál. „Já jsem cokoliv, co si představíš. Jsem smrt i život, naděje a víra, smutek i radost. Jsem anděl i ďábel.“ Potom, co onen vlk vyslovil to, co vyslovil, se Gigglerovi sevřel žaludek. Až teď si všiml velké, ohnivé koule, která byla jediným zdrojem světla v jeskyni. Když se k ní Giggler přiblížil, koule se zvětšila a popálila mu srst. „Au!“ vykřikl a odskočil stranou. „Hochu, se svým živlem se musíš naučit zacházet!“ zvolal najednou vlk, který se až nyní ukázal na světle. Byl nejméně jednou tak velký, jako běžný vlk a byl ozdobený mnoha talismany a šperky. „Se svým živlem?“ nechápavě se Giggler na vlka podíval. „Copak ty to nevíš? Každý vlk má vrozený živel, který se naučí ovládat. Někteří vlci zdědí magii po jednom z rodičů, někteří ne. Většinou se dá jejich magie vyvodit z barvy očí“ vysvětlil vše neznámý vlk. „Nyní tě naučím alespoň základ tvé magie, ale vše ostatní se budeš muset naučit jen ty sám!“ řekl, a nezajímalo ho, jestli Giggler souhlasí, nebo ne. Sklonil hlavu k zemi a najednou se na ní se počaly plazit malé ohnivé jazýčky a blížily se ke Gigglerovi. Ten začal zděšeně couvat, ale už neměl kam. Plameny mu začaly pálit srst. „To ne!“ vykřikl zděšeně Giggler a začal panikařit. Najednou se ale plameny začaly stahovat. Došlo mu, že to dělá on, ale stálo ho to hodně energie. Nakonec však plameny zahnal zpátky k vlkovi. „Pro začátek to nebylo špatné“ řekl vlk a rozešel se k němu blíž. Najednou se proti němu vyřítila obrovská ohnivá koule, která ho zasáhla. Giggler ztratil vědomí.
Když se probral a pokusil se zvednout, celým tělem mu projela bodavá bolest. Podíval se na svoje tělo a zděsil se. Byl celý zohyzdněný od ohně. Bylo mu z toho špatně. Cítil pach spáleného masa. „Tohle jsi nezvládl.“ prohlásil pohoršeně vlk. „A mohl ses probrat dřív.“ dodal otráveně. Došel k němu a něco zamumlal. Rázem bylo po zranění. „Myslím, že když budeš trénovat, podaří se ti ovládat tvojí magii na jedničku.“ řekl a povzbudivě na něj mrkl. Pak zmizel ve tmě. Když se za ním Giggler rozešel, nenašel ho. Nevěděl, kudy mohl odejít, ale popravdě, už ho nemohlo nic vyděsit. Když se vracel ven z jeskyně, všiml si, že už nesvětélkuje zeleně a ani na ní nejsou ornamenty. Jako kdyby byl v úplně jiné jeskyni. Napůl zděšený a dost vysílený se rozběhl zpátky ke smečce. Samozřejmě že se s tím nikomu nesvěřil. Stejně by mu to nikdy nevěřil. Nakonec se rozhodl opustit svojí smečku, protože nemohl být Sainovi na blízku. Necítil k němu nic než nenávist a ta se neustále stupňovala. Rozloučil se s matkou, sourozenci a vydal se hledat nový domov.