Jsem tu nová a tak začnu povídkou, z pohledu Jacoba Blacka ze Stmívání
Mé tlapy mi dusaly o zem. Bouřka řádila čím dál více. Pach zdechlin a upírů byl cítit nedaleko, stovky srnčích vnitřností se rozkládaly do země. Stromy se ohýbaly pod silný větrem a déšť nabíral na síle, zastavil jsem se a stopoval svojí smečku. Pach byl už skoro nečitelný a vytí, nebylo hlasité natolik. Vydal jsem se proto udržet hlídku na našich hranicích. Lehl jsem si k polorozpadlé budce a přečkával pod roztrhanou střechou, až přejde bouřka pryč. Nakonec jsem usnul, když jsem se probudil, les byl jako po vykácení, stromy ležely přes sebe a zvěř umlácena pod nimi. Tiše jsem zakňučel a v duchu děkoval, že na mě ta budka nespadla. Vracel jsem se zpět do naší rezervace, smečka, ale nikde, nebyla ani na našem místě uprostřed pláže. Vrátil jsem se domů a přeměnil se, poté jsem se oblékl a vydal se zpět ven. Srdce mi poskočilo, když jsme uviděl, že se ke mně řídí dva vlkodlaci, podle srsti to museli být Seth a Leah. Počkal jsem až doběhnou a přemění. Potom jsem vyslechl jejich příběh.