Noc, jen já a krvežíznivec. Jen tahle noc, ve které se ukáže, kdo má právo na lásku, kterou oba milujeme. Ačkoliv byla noc hustá, viděl jsem každý jeho pohyb a on můj. Byl to vyrovnaný souboj, i když jsem si chvílemi myslel, že má jisté výhody. Také to byla pravda. Na tváři se mu nedali přečíst žádné emoce, oči mu zlatě zářili a měnili se do červenorudé barvy. Ušklíbl jsem se a odplivl si. Jeho kamenná tvář se nepohnula ani o píď. Dnes buď zvítězím nebo zemřu, jiná možnost není. Pomyslel jsem si. Oba jsme jí milovali a oba jsme pro ní byli ochotni se zabít.
„Nebudeme to dále protahovat Jacobe.“ Jeho hlas byl naprosto klidný, můj se třásl hněvem, zkusil jsem co nejvíc nasát do sebe hněv kolem nás, dodával mi sílu, a neměl jsem z ničeho strach.
„Zkončíme to.“ Přikývl jsem a okamžitě se přeměnil. Vycenil jsem zuby a zavyl na měsíc. Byl v úplňku, to byl signál, začátku boje. Naše těla o sebe narazili, ale ani jeden neustoupil, on se snažil mě zakousnout do krku a já ho co nejrychlejší cestou dostat na zem, pod mojí kontrolu. Jeho reflexy byly někdy i až moc rychlé pro mě. Pár fint co jsem měl stály za to, několikrát jsem měl svojí příležitost, ale vždy jsem zaváhal, i když jsem věděl, že to musím udělat.
„Počkej!“ křikl na mě a odtáhnul se co nejdál. Zvědavě jsem na něj koukl a zavrčel.
„Nechci tě zabít, nechci aby se trápila. Takže když vyhraju, už jí nikdy neuvidíš, jasné?“ Byl o souboj v mé hlavě se odehrávala bitva, mezi smrtí a mojí láskou. Nechal jsem mu přečíst svojí mysl.
„To raději zvolíš smrt?“ zašeptal, němě jsem přikývl a nepatrně couvl, pro případ, že by se na mě okamžitě vrhl a já ho mohl odrazit.
„Odvážné… udělal bych to také.“ Napětí mezi námi povolovalo a on si sedl do trávy, využil jsem toho a odběhl se přeměnit, za stromem jsem měl nějaké oblečení, došel jsem zpět k němu.
„Žádný boj?“ byl jsem zklamaný, na co semnou tedy chtěl bojovat. Zavrtěl mírně hlavou.
„Potřebuji si s tebou něco vyjasnit Jacobe, potom bychom mohli prokračovat.“ Sedl jsem si dál od něj a poslouchal