Vlčí svět - www.vlci.info

KAM TĚ DOVEDOU VLČÍ STOPY? PŘECE K VLČÍ SMEČCE

Procházím se lesem, je celý zasněžený. Divám se do nebes, je mi krásně. A co nevidím na zemi? Stopy, ale čí? Jedny jsou malé a druhé větší, ale čí jsou? Jdu po stopách, kam mě dovedou? Slyším vrčení, rozhlížím se, všechno je bílé a zakryto sněhem. Ale odkud se ozvalo to vrčení? To nemůže být pravda. V dálce vidím, jak si hraje malé vlče s vlčicí. Je to nádherný pohled. Najednou se ozve vytí. Rozhlížím se a z druhé strany z pod stromy se vynořila smečka vlků. Jdou radsotným hopsáním k dalším dvoum vlkům.
Řikám si, že bych radši měla zmizet, co když mě vycítí a zaútočí na mě? Při té myšlence jsem couvla a stoupla na větvičku, která praskla. Vlčí smečka se otočila mým směrem a rozběhla se. Chtěla jsem utíkat, ale zastavila jsem. Musela jsem, protože mě dostihli. Postavili se kolem mě do kolečka a nevrčeli. Dívali se na mě očima, jako kdybych jim měla ublížit: „ Já vám neublížím“ příblížili se ke mně a ty jejich pohledy. Malé vlče se ke mně rozběhlo, chtěla jsem ho pohladit, ale zastavila jsem, bála jsem se. Podívala jsem se na jeho mámu, ona se na mě normálně usmála vlčím úsměvem. Malé vlče jsem potulila, vzala do náruče, ono mi oblízlo vlčátko obličej, jen jsem se zasmála a čupla si. Ostatní vlci se na mě hned dívali nedůvěřivým pohledem, ale asi si uvědomili, že jim nijak nemůžu ublížit, tak přišli ke mně a já jsem je všechny pohladila.
A tak skoro každý den chodím na louku. Někdy za mnou příjdou, někdy zase ne a když ne, tak na ně vzpomínám. Jsou to moji vlčí kamarádi. Budu je chránit, jsou to lovci, kteří se umí bránit, ale před lidmi? To nedokážou.
Děkuji vlčím stopám, že mě dovedly až k hodným vlkům. Poznala jsem, že nejsou žádná vraždící monstra, který by mě zabili. Ale jsou to krásní, milí zlatíčka, který nade vše miluju.
Zkuste se dívat v lese kam našlapujete, třeba šlapete na vlčí stopy, které by vás přece mohly zavést až k vlkům. Tak dávejte pozor na vlčí stopy.