V pohoří s štíty do nebes,
žil vcelku mladý hezký drak
v městě,kde již nerostl les
kde bylo už jen modrých mrak.
Ač dračí město bylo rozlehlé,
v něm draků různých barev bezpočet,
přesto tam neměl dobré přátele,
nějáké ano,leč malý počet.
Těch několik ho vskutku rádo mělo,
však to slyšel pouze hluše,
tak žil bez toho,co si srdce přálo,
mít někoho blízko duše.
Někdo z té málé hrsdky snad,
byl by mu duši spřízněnou.
Ač měl v povaze mnoho klad
nebyla tomuto náklonou.
Tak žil svůj osamělý život,
střídavě štasten a zas neštasten.
Ale jednou udal se odvod,
píchl ho nejzakeřnější osten.
Ten odvod týkal se srdce,
bylo to přesně ten den,
ten osten zasáhl srdce,
kdy spatřil létající sen.
On měl jí a ona jeho,
k tomu měli spoustu přátel.
Však takto lehké býti jho,
záviděl jim drak-nepřítel.
Tak jednoho krásného soumraku
přillétl k hrdliččí dvojici,
avšak potichu,téměř bez zvuků,
potom napadl dračici.
Naráz jí odhodil na skálu,
dobezvědomí,milí zíral
nato na soka zaútočil,
přitom bezměrný vztek ho svíral.
V noci změnil se soumrak,
ne všude,tam plamen šlehaly,
kde byl se drak a drak,
kde divocí draci se žezali.
tu zasekl se do masa spár,
nebo plamen olízl z nich jednoho.
I dočkakel se ten bojující pár,
konce,smt jednoho smr toho zlého.
Nakonec se dračíce uzdravyla
a v sluji láska jimjen vzkvétale.