Úvod
V této případové studii se pokusím shrnout, zvážit a uvést do souvislostí různé úhly pohledu na to, zda šelmu jakou je vlk obecný má u nás smysl chránit nebo ne a proč. Hlavním cílem je tedy pokusit se odpovědět na otázku, zda má z hlediska biodiverzity smysl ochrana vlka obecného v České republice.
Vlk obecný - představení
Vlk obecný (Canis lupus) je savec patřící do řádu šelem (Carnivora) a čeledi psovitých (Canidae) . Vlk se sdružuje ve smečkách, kde panuje přísná hierarchie. V létě jsou smečky tvořené jen jednotlivými rodinami, v zimě se sdružuje více rodin pohromadě. Samotná existence smečky dokazuje, že mezi jejími jedinci funguje spousta sociálních vazeb, které v mnohém kopírují fungování rodiny Základem každé smečky je vůdčí pár, ten spolu je zpravidla po celý život a každým rokem má vlčata. Vlk je masožravec a predátor. Jeho přirozenou potravu tvoří především jeleni a divoká prasata, v menší míře také srnci a další drobnější živočichové. Příležitostně loví i ovce, pokud nejsou dostatečně zabezpečeny.
Pohled environmentální
Vlci se významným způsobem podílí na správném fungování ekosystémů. Loví selektivním způsobem, takže největší část jejich kořisti tvoří zvířata mladá, nemocná stará nebo jinak znevýhodněná.
Tím, že uloví zvířata nemocná, zabrání rozšíření nemoci na zbytek populace, která se případě stádních zvířat šíří velmi rychle. Odlovení zvířat zraněných nebo slabých neznamená pro stádo žádnou škodu a dotyčné zvíře je ušetřeno trápení, kterému by bylo jinak vystaveno. Tato zvířata jsou navíc pro stádo bezvýznamná, protože nemohou přispět k rozmnožování a pouze ubírají místo a potravu silnějším a schopnějším jedincům.
Vlk takto významně působí v procesu přírodního výběru. Jedinci s nevhodnými rysy (např. pomalí, hloupí atd.) jsou uloveni, tím pádem se nerozmnoží a příslušná vlastnost se nepřenese na potomky. Naopak jedinci s vhodnými vlastnostmi (rychlí, s dobrými smysly atd.) přežijí a vlastnosti předají dál. Ti mají díky tomu větší šanci přežít a přenést tuto vlastnost zase dál.
Vlk také pomáhá regulovat populaci kořisti. Pokud se populace kořisti nemá přemnožit, musí zahynout přibližně stejně tolik jedinců, kolik se jich narodí a přežije první rok.
Pokud kořist přestane být lovena vlky, dojde rychle k jejímu přemnožení. Poté velká část populace zahyne v důsledku nedostatku potravy nebo chorob, které se v ní rozšíří.
Vzhledem k tomu, že se v České republice vyskytuje přirozená kořist vlka, považuji jeho ochranu za důležitou, jelikož při jeho přirozeném výskytu zde bude regulovat stavy těchto zvířat a tím přispívat ke správnému fungování ekosystémů.
I když úlohu regulátora populace může převzít i člověk, přece jen nedokáže tak dobře vybírat slabé kusy a výsledkem je méně kvalitní populace.
Vlci v mytologii – kulturní aspekty
Ve stejné čeledi vedle vlka, jako jeho poddruh, stojí také pes domácí (Canis lupus familiaris), který vznikl domestikací a šlechtěním vlka. Je pozoruhodné, že tyto dvě biologicky téměř úplně totožné bytosti, jsou lidmi vnímány v takových kontrastech. Zatímco vyšlechtěná plemena psů jsou milována a označována za nejlepšího přítele člověka, jejich předci, ze kterých všichni psí miláčci vzešli, jsou od nepaměti považováni za krvelačné bestie hodné zabití. Ne každé zvíře je opředeno tolika mýty, představami, předsudky a legendami. V různých částech světa je vlk lidmi vnímán naprosto odlišně. Zatímco obyvatelé Asie, Blízkého východu a domorodé národy ze Severní Ameriky vnímají vlka pozitivně, jako ideálního lovce a bojovníka. Mezi mnoha národy byla vypozorována víra v magické schopnosti, které tomuto zvířeti byly vloženy a touha ho napodobit. Na druhé straně Evropané a evropští přistěhovalci do Ameriky vnímají vlka jako vyhladovělé zvíře, kterého je třeba se obávat, protože loví hospodářská zvířata a může být nebezpečný i lidem. V západní kultuře je vlk většinou zobrazován jako symbol zla a špatnosti. To se odráží i v pohádkách, například O neposlušných kůzlátkách nebo O červené karkulce.
Výskyt vlka v České republice
Vlk se původně vyskytoval téměř v celé Eurasii a Severní Americe od pásma tundry až po polopouště. V Čechách byl vyhuben v 19. Století. Občas k nám pronikají smečky vlků ze Slovenska a Polska, které se zdržují na Moravě a ve Slezsku. Na hřebenech Moravskoslezských Beskyd, Javorníků a Vsetínských vrchů se nyní zdržují vlci trvaleji. Drží se hlavně v rozsáhlých lesích vrchovin a hor. V posledních letech se vlk začíná objevovat i na Šumavě.
Ekonomický pohled
Z ekonomického hlediska je vlk považován za škodnou. Myslivcům loví vysokou zvěř, hospodářům stádová zvířata. Lidé, kterým vlk stádo jednou napadl ho budou nenávidět, protože jim zasáhl do něčeho, co si nárokují sami. Hospodář se o své stádo ovcí stará a nárokuje si monopol na jejich zabití sám. Spíše než soucit s mrtvým zvířete,vidím v tomto vztek z ekonomické ztráty. Z etického hlediska je tato filozofie já zabít můžu, vlk ne, nepřijatelná. Navzdory tomu, že podvědomě mají lidé největší strach právě z napadení člověka vlkem, Organizace zabývající se ochranou vlků Environmental Wolf Center se sídlem v USA uvádí, že případy, kdy zdravý vlk napadne člověka jsou velmi ojedinělé a to i navzdory zvyšujícímu se počtu vlků ve světě. Uvádí také, že během 20. Století není znám žádný případ, kdy by byl člověk vlkem zabit. Radka Jaroušková z ekologické poradny Veronica sděluje následující: „I přesto, že v tomto století není doložen ani jeden případ, kdy by vlk napadl a zabil člověka. Přesto, že v Evropě ročně umírají statisíce lidí při automobilových haváriích, lidé auta milují. Také myslivci v celé Evropě postřelí i zastřelí ročně několik set lidí a přesto - nezdá se, že by vůči nim rostla nějaké nenávist. Člověku od vlka nehrozí žádné nebezpečí. Stádům ovcí sice nebezpečí hrozí, ale je třeba je bránit pomocí psů a vzniklé škody, kterým nelze zabránit, by měl hradit stát.“
Vlci obecně nejsou pro člověka nebezpeční. Ti, kteří žijí v oblastech s dostatečnou kořistí a rozlehlými teritorii se obecně lidem vyhýbají. Vlci mají odpradávna zafixován strach z lidí, kteří je odjakživa lovily jako škodnou (vlčí hony). Nicméně, když musí žít v těsné blízkosti s lidmi a často s omezené zdroji potravy, vzájemná agresivita mezi lidmi a vlky se zvýší. Žádný z vlků nepovažuje člověka za svou kořist a agresivní chování vlků je často výsledkem momentu překvapení, strachu popřípadě když chrání svoje území nebo mláďata. Většina agrese divokých vlků započne i skončí vrčením, ale (ve vzácných případech) vlci mohou zabíjet lidi. Vlčí útoky na člověka jsou sice vzácné, ale přesto existují. Pokud vlk napadne člověka jedná se vždy o shodu několika okolností, které k tomuto útoku vlka dovedou. Jedná se vždy o velmi výjimečný jev. Většinu napadení mají na svědomí vlci nakaženi vzteklinou, popřípadě nemocní a staří vlci, kteří už nejsou schopni lovit svojí obvyklou kořist.
Odtud ale pramení hluboko zakořeněná nevraživost vůči vlkům, která se v lidové mytologii předává už od středověku.
V r. 1995 rozvířily hladinu veřejného mínění zprávy o řádění vlků v Moravskoslezských Beskydách. Tato epizoda velmi názorně dokumentovala úroveň ekologického povědomí v naší zemi. Usmrcení velkého počtu ovcí a údajné pozorování vlků občany za bílého dne v blízkosti vesnice prakticky vylučují, že by se mohlo jednat o přirozené projevy volně žijících vlků. Vlk je nesmírně plaché zvíře s převážně noční aktivitou, které se v přírodě podaří zahlédnout jen zcela výjimečně, a to buď náhodou, nebo za cenu vynaložení mimořádného úsilí. Správa CHKO Beskydy projevila velký zájem o získání maxima poznatků o vlcích na svém území, přesto se však v ČR nenašel zoolog, který by se mohl touto problematikou soustavněji zabývat. Teprve hnutí DUHA získalo pro kratší terénní průzkum slovenského amatérského zoologa J. Lukáče. Z jeho a dalších sledování stop vyplynulo, že v Beskydech se skutečně pohybuje menší smečka vlků, která sem pravděpodobně přeběhla ze Slovenska. Jejich podíl na způsobených škodách je však už zpětně nezjistitelný.
Právní pohled
V současnosti je vlk podle vyhlášky 395/1999 sb. u nás kriticky ohroženým druhem. Je tedy zákonem chráněn. Evropská unie považuje vlka za součást evropského přírodního dědictví hodnou účinné zákonné ochrany.
Estetický a etický pohled
Podle Alberta Schweitzera má příroda smysl sama o sobě. Je hodnotná jen tím, že je a život má smysl chránit ve všech jeho podobách. Tohle považuji za velmi důležitý pohled na to, proč chránit vlka obecného, a to nejen v České republice. Každý život jednotlivé bytosti by měl být hoden ochrany.
Závěr
Biodiverzita je důležitá pro správné fungování ekosystémů. Každý jednotlivý tvor je jedinečný a má smysl ho chránit. Nebudu zapírat, že z těchto postulátů jsem v práci vycházela. Stavím se na stranu ochránců přírody. Myslím si, že každý tvor si zasluhuje ochranu už jen proto, že život má cenu sám osobě. Navíc pokud vezmeme v potaz další aspekty, například to, že vlk přirozeným způsobem reguluje stavy zvěře, že vzniklým hospodářským škodám lze předejít vhodnými opatřeními a že obávané útoky na člověka jsou minimální, rozhodně si myslím, že má smysl vlka obecného chránit. Každý jednotlivý druh, který přispívá k větší biodiverzitě je přínosný.
Seznam zdrojů
BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz. Dostupné online.
MECH, L. David; BOITANI, Luigi. Wolves: Behaviour, Ecology and Conservation. University of Chicago Press, 2003. ISBN 0-226-51696-2. Dostupné online.
Hunt, David. "The Face Of The Wolf Is Blessed, Or Is It? Diverging Perceptions Of The Wolf." Folklore 119.3 (2008): 319-334. Academic Search Complete. Web. 7 May 2013.
http://www.ochranazvirat.cz
http://www.vlci.info
http://www.biolib.cz
http://www.wolf.org
http://www.veronica.cz
http://zememedvedu.cz