Vlčí svět - www.vlci.info

Krutá realita

Zvoní...

Sbíhám po schodech. Předemnou je řada těch otravných druhostupňových bláznů, kterým nevadí ani důtka od ředitele.

Nohy se mi pletou, ale já běžím jako o závod a vyhýbám se všem těm blbečkům. Konečně jsem v šatně. Odložím batoh, vytáhnu čip a běžím. Na oběd.

Dostala jsem se až ke dveřím a předemnou schodiště... Přes divně vysklené dveře není nic vidět, ale stejně tam nevidím žádný pohyb. Díkybohu.

Seběhnu dolů a všude prázdno. Nikde nikdo. Jen kuchařky tlachjí o kravinách.

Čapnu tác, položím ho na kovově leskonucí se tyče a vezmu si salát v misce. Ananas a jabko. Briliantní kombinace.

Típnu si čip. Dvojka. Super. Na ní jsou palačinky. Kuchařka, ještě před chvílí omámená tlachací mánií, přibíhá a otravně na mě kouká.

"Co jsi měla?" Zeptá se otravně.

"Dvojku, takže palačinky..."

"To ti tak budu věřit... Jsem to neviděla, takže dostaneš jedničku." Řekla otráveným tónem. No, vy by jste řekli : "Mno a co, tak má ta divná holka jedničku, to se jí toho stane." , ale víte co byla jednička? Ne? Kapustičky. A s kapustičkami nějáký sýrový těstoviny z Tesca za 15 kč za 2 kg.

Takže hnusné. Jako vždy. Nesnáším tu kuchařku... S brejlema a holou hlavou, brrr. Kdyby tak přišla ta lepší, tlustá, co sice má horší image, ale je hodná a když jednou viděla tenhle stále se opakující "podvod", tak mi podstrčila lívance. Vážně, na image nezáleží. A já vypadám jako EmO. A toho si lidi všímají ješte víc. Ale tak dál.

Pozvednu tác a nenávistně frknu jako kůň.

Hledám stůl. Všude obsazeno... Tu vidím kamarádku a běžím k ní s tácem.

"Čaw." Pozdravím.

"Ahoj... Promiň, ale bohužel musím jít..." Zvedne se... A odejde. Zatraceně. Jako kdyby mě nikdo neměl rád. Je to fakt k něčemu...

Ochutnávám to žrádlo. "FUJ!" Vykřiknu na celou jídelnu a hned vyplivnu drobeček. Celá jídelna se na mě otočí a začne kroutit hlavou. A kuchařky začnou hned krafat o tom, jak se snaží, a nikomu nic nechutná. Ble.

Odnesu plný talíř do okýnka a odložím tác. za co to můj táta sakra utrácí ?!

Vyšlapuju schody. Už jsem skoro na vrchu, ale co to nevidím; ti blázni z 2. stupně jsou nevypočitatelný, vážně. Přímo na mě se řine kravka z devítky a za ní chlápek, asi taky z devítky.

"Počkej, nedělej takovýhle urychlený rozhodnutí, bejby! Proč se chceš kvůli nějáký kravině rozejít ?!" Říká ten chlápek. Něšťastník. Vážně, teda, tohle je zadek světa.

Tak teda, vyšlápnu schody. Konečně. teď hurá na ty další. Seběhnu je celkem rychle. Ufff... Jsem v šatně.

Nazuju boty, navlíknu kabát a pelášim domů...

Zastavím se asi v půlce cesty a udejchaně koukám na čongy (vietnamce). Něco tlachaj a za jednu ruku držej svoje děti.

Pohlédnu ke svýmu cíli. Autobusový zastávce.

Jsem na ní. Jako zázrakem autobus přijíždí hned. Jaké to štěstí.

Sotva vstoupím do autobusu, všichni ztichnou. Prohlížim se, ale nic divnýho nevidím. Až to mám. Vždyť vypadám jako EmO.

Vydám se na svoje oblíbený místo, vzadu.

Ach jo. Já mám dneska pechy, to jo. Celá zadní část je obsazená houmlesákama (bezdomovcema).

Vrátim se zpět.

Konečně. Po tý tlačence v autobusu vystupuju a mířim k domovu.

Cesta nebyla jako normálně. Místo plakátů s mejma oblíbenejma zpěvákama a skupinama je na billboardu Paroubek. Ach světe, kde to žijeme.

Vyndavám klíče. Blíží se ke mě bezdomovec, a tak dělám rychleji. Bezdomovec se blíží rychlím krokem. Zasunuju klíče. Blíží se rychleji, asi 7 m přede mnou. Západka povolila. Ihned vklouznu dovnitř. Bezdomovec má asi zpožděný reflexy, protože v běhu narazí do čerstvě zavřených dveří. Uf. Zamknu a koukám na neúspěšného bezdomovce. Vlastně, já ho znám. Dala jsem mu jméno Holmes ( jako houmelesák). Vždy se takhle snaží. Ale taky vždycky marně. Jsem jako moje krajta Emařka. Hbitá a rychlá.

Vybíhám schody. Znova vytahuju klíče a odemykám naše bezpečnostní dveře. Západka povolila.

Otevřu dveře a nahlas pozdravím:

"Čau Emařko!"

To bylo na mojí nádhernou krajtu královskou.

Přijdu k terárku. Emařka nehybně leží. mám na vteřinu pocit, že je mrtvá. Ale hned se hbitě "postaví" a zakýve na pozdrav.

Ach jo. Já vážně dostanu jednou infarkt.
odebrat z oblíbených
má v oblíbených (autorovo oblíbené): Dragonis, Lamia, Elis
klíčové výrazy: Realita, emo, škola, úlet
Je to takový záběh do temnějších stránek školy. Inspirace je můj život a to, co mě docela umí naštvat... Ve škole.
Zárověň jsem si ale pár věcí domyslela a nespisovná řeč je schválně... ;D.